Po letech brutálního útlaku íránské ženy nadále dokazují, že jsou nejstatečnější na světě.
Vedli holýma rukama. Stáli na samé první linii protestů – byli zastřeleni, bili a zabíjeni. I dnes zůstávají tisíce ve vězení, snášejí těžké mučení a znásilnění v temných celách.
Vzdávám jim hold.
Dnes mám narozeniny.
Žijeme ve válce.
Od 7. října se život zcela změnil. Neúnavné zaměření na masakr vše přetvořilo – priority se změnily a naše cíle se staly jasnějšími.
Jako někdo, kdo žije a dýchá vzpomínkou, dokumentuje a uchovává památku masakru, mi masakr v Íránu spálil duši – jako bych znovu prožíval 7. října.
Každá válka, kterou Izrael vede, je válkou o naši existenci. V každé oblasti jsme čelili teroru a rozdrtili ho – a tím jsme učinili svět bezpečnějším.
Takže dnes je mé přání:
Abychom si pamatovali hrdiny, kteří už nejsou mezi námi. Abychom dokázali, že jsme hodni jejich oběti. A že dosáhneme skutečného a úplného vítězství – nad nepřáteli venku i nad démony uvnitř.
Miluji vás všechny. 🤍