Vlakový průvodčí Serkan C. byl zbit k smrti, protože kontroloval, zda má cestující platný jízdenku. V reakci na to Deutsche Bahn dne 01.03. změnila, že lidé, kteří "mohou eskalovat", již nesmí být požádáni o doklad totožnosti. V případě případné eskalace už se pokuta nekontroluje na platnost. Pokud "vypadáte neškodně", budete nadále kontrolováni a evidováni jako vyhýbač jízdného. A nikdo si nevšimne, že "Zkontrolujeme pokutu jen pokud se vás nebojíme, jinak je to v pořádku a prostě jeďte bez pokuty" je úplně špatný způsob. Tento princip existuje v maloobchodě už nějakou dobu: Můj kamarád provozuje velkou EDEKU. Jeho tým má sledovat krádeže a oslovovat lidi. Problém: Mnoho zlodějů je velmi agresivních a pokladní je nemohou oslovit ani zastavit. Personál je proto instruován, aby nezasahoval do potenciálně agresivních lidí, nepřekážel jim a nikdy je nenásledoval. To znamená: Pokud babička Renate ukradne kousek másla a je pozorována, přichází celý program včetně trestních obvinění – bezpodmínečně. Pokud muž krade vodku a čokoládu viditelně agresivními pohyby, nikdo nevstane. Navíc už nejsou žádná další obvinění, protože jsou stoprocentně beznadějná a nemají žádné následky.

Drazí levicoví aktivisté: Vím, že to nepřečtete, nebudete to chtít přiznat, nebo tomu neporozumíte. Stejně to napíšu: Loni jsem koupil 2 Porsche. Stejně jako jsem si koupil několik Porsche už předtím. Zaplatil jsem za něj 300 000 €. Moje Porsche jsou soukromá auta. Proto jsem vydělal asi (dovolte mi zaokrouhlit nahoru) 600 tisíc eur a měl 300 000 € čistě. Abych dosáhl zisku 600 000 €, musel jsem prodat mnohem více. Z 600 tisíc eur zisku jsem zaplatil asi 300 tisíc eur na daních v Německu, abych si mohl koupit tato dvě auta. Těchto 300 000 € však nešlo zcela Porsche. Prodejní cena zahrnovala přibližně 300 000 € DPH. Takže asi 50 tisíc eur DPH přišlo z mých peněz státu. Porsche také vydělává. A platí daň z příjmů právnických osob a daň z obchodu. To také připadlo státu. Ale to není všechno. Moje Porsche stavěli zaměstnanci. Tito zaměstnanci nejsou bohatí. Žádní milionáři. Ale velmi pracovití lidé, kteří pracují pro Porsche. Od inženýrů přes stavitele motorů až po uklízeče. Všichni tito lidé dostali mé peníze. Nedostávají peníze "od Porsche". Porsche předává peníze zákazníků pouze zaměstnancům. Takže moje peníze. A co tito zaměstnanci dělají s penězi? Předají to kadeřníkovi, pekaři. A co se stalo teď? Ty ty Porsche. A mám ti něco říct? Vyhrál jsi. Prodám své dvě Porsche a žádné nové si nekoupím. Slíbené. Proč? Protože moje Porsche by mi měla přinášet zábavu a radost. Už si neužívám, že se musím každou minutu "bát", že mi zničíte auta. Když se přítelkyně ptá, jestli nechceme někam jít, nejdřív se zeptám, jestli ještě dokážu klidně spát, když tam necháváme naše Porsche. Téměř kdekoli v Německu. Z Hamburku do Mnichova nebo mezi tím. A co teď udělám se svými výhrami 600 000 €? Přestaňte utrácet za spotřebu. Investuji ho. A množit se. A už ne v Německu. A už si nekoupím žádné Porsche. A co se stane teď? Každý čtvrtý zaměstnanec Porsche se musí bát o svou práci. To jsou tisíce lidí, kteří až do včerejška živili své rodiny ze mzdy Porsche. Dokázal jsi to. A nejenže už žádné Porsche nekoupím. Už nechci žít v téhle zemi. Moje emigrace je pevně na programu pro rok 2026. Nemusím žít v Německu. Mohu žít velmi dobře v teplých zemích a platit tam daně. "Jez bohaté" ... ... ... a sledovat, jak chudí hladoví.